Přežil jsem.

Tisíckrát omleté heslo říká, že život se může zásadně změnit v jedné vteřině. Mně se to naštěstí nestalo, byl jsem k tomu ale proklatě blízko.

Letošní fotbalová liga bude mít zajímavý závěr. Vede Plzeň, stíhá ji Sparta. Poslední ligové uttkání Plzně se Slávií Praha slibovalo velikou bitvu, která napoví, jak dramatický tento dostih ještě bude. Proto jsme se s přítelkyní rozhodli, že se na zápas podíváme. Jako pravověrný slávista jsem byl ve složité situaci. Upřímně říkám, že mým největším životním přáním určitě není, aby Sparta dohnala Plzeň a stala se mistrem. Na druhé straně - o budoucnosti Slavie v lize už rozhodnou spíše ekonomické aspekty, než ligové body, tak jsem se s těžkým srdcem, trochu rozpolceně, přiklonil spíše na stranu Plzně. Když 2 minuty před koncem utkání vedla 2:0, vyrovnaně jsem bral porážku Slavie a říkal jsem si, že jsem si to vlastně přál, tak proč se trápit. Jenže Slavie během dvou minut vyrovnala a utkání skončilo 2:2. Tak jsem nakonec ani nevěděl, jestli jsem rád, nebo ne.

Po zápase jsme sedli do auta a vydali se z Plzně domů do Sokolova. Běžná jízda, žádné problémy. Až jsme se přiblížili k bečovským serpentinám. Začalo poprchávat, na silnici se válely chuchvalce mlhy. Kdo to tam zná, ví, že serpentiny se rychle projet nedají. Už padesátka je víc, než některé z nich snesou. Jel jsem tam stokrát, viděl jsem tam spousty nehod, nelze přehlédnout ani smutné křížky vzpomínající na ty, co tu skončili tragicky. Za dříve oblíbenou restaurací Hubertus je levotočivá zatáčka následovaná ostrou pravotočivou. Tu první jsem bez problémů projel, ve druhé auto nezatočilo, vjel jsem do protisměru a srazil se čelně s autobusem. Moje první velká dopravní nehoda.

Následovaly běžné věci. Telefon, záchranka, policie, nemocnice, rentgeny, vyšetření, spousty bolesti. Objektivní závěr - přítelkyně zhmožděný hrudník, žádné vážně zranění, já polámaná žebra, zhmožděný hrudník, rozsáhlý hematom v oblasti boku a břicha, naražená kyčel. Prakticky nic - zázrak. Slabým následkům se divili policisté, lékaři i kamarádi, kteří si o nehodě přečetli v iDnes a viděli fotografie auta po nehodě.

Auto nepřežilo. Zlomená přední náprava, zdevastovaný motor, uražená převodovka, zlomená kardanka i zadní náprava. Všude aktivované airbagy. Zlomený volant, auto nalomené vejpůl (přestože karoserie je postavena na pevném rámu). Bez dalších úvah totální škoda. Díky genialitě konstruktérů naprosto neporušený prostor spolujezdce i řidiče. Bylo by nespravedlivé neříct, že to byla Suzuki Vitara - zachránila nám život.

Nejdříve jsem si říkal ’’zatracenej autobus, musel tam zrovna bejt?’’ Teď už si říkám, zaplať Pán Bůh, že tam nejela rodina v malém autě se dvěma dětmi.

Fakt jsem nejel rychle. Policie mi řekla, že silnice neuvěřitelně klouzala díky mazanici vzniklé z pylu a slabého deště, k tomu nízká teplota vozovky 2 stupně Celsia.

Přemýšlím, jaké poučení si z toho vzít. Kdybych jel třeba dvacítkou, možná bych zatočil.

Určitě vím, že už nepojedu nepřipoutaný. Všechna zranění pocházejí z bezpečnostních pasů, ale nemít je, byli bychom mrtví nebo zmrzačení. Vím také, že při výběru dalšího auta se budu víc soustředit na jeho bezpečnost. Jenom jsem si potvrdil, že život se může opravdu totálně změní v jediném okamžiku.

A taky vím, že fotbal se hraje až do poslední minuty.