Důvěřivost je ošidná věc

Víc než jinde o ní platí pořekadlo ‚‚zlatá střední cesta’’.

Kolikrát jste to zažili. Maminka natlačí kočárek s potomkem na přechod pro chodce bez rozhlédnutí, protože důvěřuje všem, že zastaví  Lidé dají podvodníkovi své životní úspory na koupi bytu a přijdou o ně. Přílišná důvěra je blbost, jak každý ví. Přílišná nedůvěřivost je ještě horší. Takový člověk nedokáže nic. Nevěří světu, státu, přátelům, svým zaměstnavatelům, ani sobě. Čestné slovo a podaná ruka mu nestačí, na všechno má smlouvy., Za vším hledá zlý úmysl. Utíkají mu všechny životní šance. Je to horší, protože ne každý vás chce podvést, ale vy to nevíte. Přesto jsou důvěřivci i nedůvěřivci.

Vcelku chápu skepsi provázející proces rozvoje Evropské unie. Naše historická zkušenost s mezinárodními smlouvami a nedemokratickým  režimem není právě ořechová. Rozumím nedůvěřivým, kteří do unie nechtěli, hlasovali proti ní, a bojí se všeho, co odtud přichází. Nerozumím  těm, kteří do EU chtěli, s důvěrou  hlasovali pro přistoupení ČR do tohoto projektu, ale Lisabonskou smlouvu, která má být základním dokumentem určujícím pravidla chování v tomto spolku, torpédují všemi silami. Širokou veřejnost straší nesmyslnými obavami ze ztráty samostatnosti, majetku a z nových povinností vůči ostatním, které pro nás vyplynou. Jakoby v Evropě neměli jiné starosti, než nám sebrat svébytnost a zničit naši veleúspěšnou ekonomiku škodolibými zásahy do naší energetiky, našeho zemědělství, dopravy atd. (Asi proto, aby nás pak mohli lépe podporovat.) Čím více zemí se ke smlouvě přiklání, tím víc bijí na poplach. Vypadá to často, že hned první zasedání nového Evropského parlamentu přijme zákon na likvidaci ČR, aby se velmoci měly lépe. Referenda o smlouvě bych se nebál, protože věřím na lidský rozum. Jenom si zkouším představit, jak by asi vypadala pravidla silničního provozu, kdyby měla být výsledkem širokého veřejného konsenzu.

Nejvíc mi vadí bobometčíci (pardon: bombometčíci), co z EU velmi dobře žijí. Málokdy se dovíte, co vlasně chtějí. Mluví o partnerství, aniž definují jeho konkrétní obsah. Základním dokumentem unie by podle nich  patrně mělo být společné prohlášení, že všichni žijeme v Evropě a proto budeme kamarádi.

Moc nevěřím tomu, že z důvěřivých se stali nedůvěřivci, kteří najednou prozřeli, kteří si mysleli, že EU bude jen nezávazná parta států, které spolu chodí na pivo.  Jde spíš o chladný politický kalkul a získání hlasů nedůvěřivých a málo informovaných. Za jakým účelem, si domyslí každý sám.